roh_levy_h.gif(123 b) roh_pravy_h.gif(123 b)
logo.gif(2 kb)
Vyhledávání na serveru:
 

Rubriky:
Titulní stránka
Elektromagnetismus
Mechanika
Optika
Ostatní
Vesmír
Download
Vzkaz
Tabulka konstant
Test

Google

Krátké zprávy:
  • Dlouhou dobu se na webu moc nového nestalo. Proto vás vyzývám jestli vy máte nějaký užitečný materiál, tak mi ho pošlete na mail I.F.O@seznam.cz a já ho umístim na web. Díky
  • Dne 22.2.2003 jsem spustil tyto www stránky. Doufám , že se budou všem líbit. a pomohou Vám k lepšímu porozumnění fyziky.

  • Anketa
    Líbí se Vám nové stránky?
    Ano obr1.jpg(633 b) 7048
    Jsou dobré obr2.jpg(633 b) 5679
    Trochu obr3.jpg(633 b) 5522
    Ne obr4.jpg(633 b) 6468


    Články autora:


    levy_hor.gif(131 b) pravy_hor.gif(131 b)

    Isaac Newton

    1643-1727

     

     

    Isaac Newton se narodil ve vesnici Woolsthorpe asi 200 km severně od Londýna v roce 1643. Nikdo, ani jeho matka nevěřil, ?e se dítě do?ije večera, proto?e Isaac byl stra?ně malý a slaboučký. Kdy? v?ak pře?il týden dali ho do místního kostela pokřtít. Newtonův otec zemřel je?tě před jeho narozením a tak se o něj musela starat jeho matka. Ta se v?ak po třech letech provdala za jiného a odstěhovala se s ním pryč. Isaaca v?ak nechala ve Woolsthorpu a podporovala ho finančně. Před?kolní věk Newton pře?il jen s největ?ími obtí?emi. Tesknil toti? po matce natolik a? se několikrát ocitl na pokraji du?evního zhroucení i na samém pokraji svých fyzických sil.

    Částečnou úlevu přiná?í malému Newtonovi nástup do vesnické ?koly ve Skilingtonu r. 1649, kam denně z domu docházel. Newton velmi du?evně trpěl tím, ?e byl v porovnání s ostatními spolu?áky mimořádně malý, slabý a často nemocný. V ničem nevynikal a často byl od svých spolu?áků bit a posmíván. Neměl sice kamarády, ale bavil se zhotovováním nejrůzněj?ích modelů vodních mlýnků i hodin v?ech typů. Své sluneční hodiny, zhotovené z řady různě skloněných tyček upevňoval se souhlasem majitelů na různá stavení. Zachovaly se více ne? sto let, proto?e byly prý neobyčejně přesné.

    V roce 1654 pře?el Newton na střední ?kolu v nedalekém Granthamu. Jmenovala se King Edward VI Grammar School. Na počátku studií se v chlapci probudil zájem o mechaniku. Začíná stále jasněji chápat, ?e k opravdovému proniknutí do mechanických problémů je nezbytná matematika, ale ne ta matematika, která se učí na ?kole. Newton se horlivě věnuje svým zájmům, málo dbá předepsané látky, a jeho prospěch je nevalný, ale narůstající vědomosti se nakonec přece promítají i do chápání povinného učiva. V této době umírá Isaakův otčím a jeho matka se vrací na statek do Woolsthorpu. Isaac má opustit ?kolu a má hospodařit na rodinném statku a pomáhat při výchově mlad?ích sourozenců. Jen?e je tam tak ne??astný, ?e nemů?e nav?těvovat svou ?kolu, ?e jeho matka rozhodne, aby ?el studovat na nějaký čas do Cambridge na Trinity College. Tam se ocitá v poni?ující pozici subsizara co? je vlastně slu?ebník při stolování bohat?ích spolu?áků, při ?típání dříví a dal?ích pomocných pracích. Nejvíce ho fascinují předná?ky velmi vzdělaného mladého profesora Isaaca Barrowa. Netrvalo dlouho a stali se přáteli. První tři roky, tj. léta 1661-1664, byla sice pro chudého studenta nezáviděníhodná, av?ak v?e se změnilo, kdy? ve?la ve známost jeho zobecnění binomické věty v řadu, pou?itelné pro libovolné exponenty. Jde o pravidlo jak umocnit dvojčlen na libovolnou mocninu, přičem? Newton demonstroval výhodnost psaní mocnin pomocí lomených exponentů. Tím získal rázem vá?nost na celé univerzitě a dokonce i stipendium.

    Dvaadvacetiletý Newton stačil je?tě roku 1665 získat hodnost bakaláře svobodných umění, kdy? na různých místech Anglie vypukl Velký mor. Univerzity byly zavřeny a studenti a učitelé se rozutekli na venkov, aby zachránili alespoň holý ?ivot. Kupodivu v?ak to nebyla léta prázdnin, čili léta ztracená, ale pro vnitřní ?ivot Newtonův nejplodněj?í léta jeho ?ivota. Ji? v roce 1666 objevil derivace funkcí. Pochopil důle?itost integrálů jako ?obrácených derivací? a s pomocí těchto veličin dovedl analyticky zji??ovat tečny křivek a křivosti čar. Pro nebeskou mechaniku vytu?il správný tvar gravitačního zákona i jeho důsledky pro astronomii a v optice si vytkl za cíl zlep?it astronomické dalekohledy. Rád toti? pozoroval nejrůzněj?í astronomické jevy. To v?e vlastním dalekohledem ze své sbírky optických prvků a různých optických přístrojů. Nejvíc ho mrzelo, ?e jeho dalekohled je velmi nedokonalý. Záhy zjistil, ?e to není snad jen proto, ?e jeho přístroj je levný, ale ?e nekvalitní jsou dalekohledy v?echny, nebo? mají nejen u?itečné zvět?ení, ale mají také dvě záva?né optické vady čili aberace ? chromatickou vadu a sférickou (kulovou) vadu.

    Descartes si v?ímal jen druhé vady, spočívají v tom, ?e bod pozorovaného předmětu le?ící na optické ose čočky sférického tvaru se zobrazí, nikoli jako bod, ale jako malá plo?ka, tak?e obraz nebodového předmětu musí být neostrý. Tvrdil v?ak, ?e je to sférickým tvarem čočkových ploch. Descartes se dále mylně domníval, ?e sférickou vadu lze odstranit volbou nekulových ploch druhého stupně, paraboloidů, elipsoidů a hyperboloidů.

    Bakalář Newton se proto dal hned do studia analytické geometrie těchto ploch, ale také do brou?ení skel těchto slo?itých tvarů. O jeho genialitě svědčí to, ?e ji? záhy poznal dvě skutečnosti: ?e tvarem ploch u čoček lze snad ovlivnit a tedy zmen?it otvorovou vadu. Nikoli v?ak vadu chromatickou, je? byla u dalekohledů dominantní. Tato vada způsobuje nepříjemné barevné kontury u obrazů pozorovaných předmětů. Na jarmarku si poté zakoupil velký trojboký hranol, který dosud v jeho sbírce chyběl.. Záhy shledal, ?e podívá-li se na Slunce přes hranol, vidí opět jen jeho bílé světlo. Pustí li v?ak na hranol úzký svazek slunečních paprsků malým kruhovým otvorem, bílé světlo se rozlo?í na vějíř duhových barev skvěle zářících na bílém stínítku, které přecházejí spojitě jedna ve druhou. Výsledný duhový jev nazval spektrum. Pozoroval v něm sedm hlavních spektrálních barev: červená, oran?ová, ?lutá, zelená, světle modrá, tmavě modrá a fialová. Pova?oval je za spojité nebo? v něm nena?el mezer. A navíc zjistil, ?e při lomu na dal?ím hranolu se spektrální barvy u? nemění.

    Je jistě zajímavé a pro Newtona typické, ?e o těchto svých objevech dovedl mlčet sedm let a? do roku 1672. Tehdy poslal svůj první samostatný článek v ?ivotě londýnské Královské společnosti.

    Mlčel-li bakalář Newton o výsledcích zcela zaručených a experimentálně potvrzených, není divu, ?e mlčel o věcech nedokázaných, zejména o gravitačním poli a o jeho důsledcích a zejména o své převratné teorii derivací v matematice z let 1665-6.

    Z doby jeho vynuceného pobytu na rodném statku pochází také legendární historka o pádu jablka v sadu, kterou ve stáří sám Newton potvrdil. Jablko mu sice nespadlo na hlavu, ale při pozorování úplňku si Newton v?iml jablka na stromě a uvědomil si, ?e dosah zemské přita?livosti nemá omezení, tak?e síla udr?ující Měsíc na kruhové dráze kolem Země by mohla být toto?ná se silou působící pád jablka na Zem. Provedl tedy příslu?ný výpočet pro pohyb Měsíce kolem Země a do?el k závěru, ?e obíhající těleso je přitahováno silou nepřímo úměrnou druhé mocnině vzdálenosti obou těles.

    Při návratu na Trinity College se Barrowovi svěřuje s některými svými výsledky a ten ho okam?itě vybízí k jejich publikaci. Newton v?ak dal přednost redakčním pracem na cizích dílech. Toto opo?dění vedlo k dalekosáhlým prioritním sporům s Leibnizem, týkajícím se objevu diferenciálního a integrálního počtu. V roce 1668 je Newton zvolen star?ím členem Trinity College a pověřen funkcí profesora matematiky. 7.července tého? roku dosahuje Newton vrcholu své akademické dráhy, kdy? je zvolen magistrem in artibus.

    Newtonův dalekohled poznáme na první pohled, nebo? je kuriózní tím, ?e se do něj hledí nikoli ve směru optické osy, ale kolmo k tomuto směru. Objektivem Newtonova dalekohledu je kulové zrcadlo. Nejtě??í na realizaci sestavení vhodné slitiny, která by měla velkou odrazivost, byla dobře le?titelná a odolávala nepříznivým atmosférickým vlivům. Po asi osmdesáti tavbách zhotovil zrcadla měděná s příměsí arsenu a cínu. Zanedlouho tu byl první dalekohled (1668), který měl průměr objektivu sice jen jeden palec, zvět?oval v?ak asi 38x, ale měl poněkud zastřený obraz. Newton ov?em neřekl nikomu nic, počkal je?tě tři roky a a? v prosinci 1671 zasílá Královské společnosti svůj druhý, nový a velký exemplář. Newton sklízí nejvy??í obdiv a roku 1672 je zvolen členem Královské společnosti. Tého? roku vydává převratnou knihu ?Nová teorie světla a barev?.

    Je v?eobecně známo, ?e při ře?ení problému fyzikální postaty světla se Newton přiklonil k atomismu a zalo?il emanační, korpuskulární teorii světla, podle ní? je světlo jakýsi proud elementárních světelných částic, li?ících se podle barvy tvarem i velikostí. Ty se pak na rozhraní s různou pravděpodobností některé odrá?ejí, jiné procházejí do druhého prostředí. Newton byl sice odpůrce vlnových teorií světla jak je podával Hooke a Huygens, ne v?ak totálním odpůrcem vlnových konvencí vůbec, jako jeho stoupenci a následovníci. Údiv stoupenců i odpůrců vyvolalo to, ?e dokonce vypočetl periodu těchto jevů, tj. vlnovou délku světla.

    V roce 1850, kdy Foucalt zjistil, ?e světlo se ?íří ve vodě pomaleji ne? ve vzduchu, teprve tehdy přestává platit Newtonova absolutní nadvláda v optice. Přesto se Newton svým objevem slo?enosti bílého světla, zalo?ením spektroskopie a fyzikální optiky, dále svou konstrukcí zrcadlového dalekohledu a formulací nejstar?í zobrazovací rovnice pro zrcadla a čočky nesoucí jeho jméno, dále vysvětlením barev tenkých vrstev a tzv. Newtonových skel zapsal nav?dy mezi přední optiky v?ech dob.

    Newtonovy zásluhy v mechanice a v teoretické fyzice se pojí s jeho největ?ím dílem a snad nejvýznamněj?ím dílem v dějinách vůbec. Tím je jeho dílo: ?Matematické základy přírodní filozofie?. Newtonova kniha podává soustavný a na svou dobu úplný systém dynamiky hmotných bodů, tuhých těles a tekutin, tj. kapalin a plynů. Ve?keré dosavadní poznatky jsou v jejím rámci jen jednoduchými příklady, nad ně? přiná?í Newtonovo dílo nepřehledně velké mno?ství vlastních, úplně nových výsledků, a to v?e na nové, vy??í úrovni a ve spojení se zcela novými matematickými ideami. Newtonův spis obsahuje v prvním svazku mechaniku bodů a tuhého tělesa, ve druhém hydromechaniku a ve třetím mechanický a astronomický obraz kosmu, bez vzorců ? určen ?ir?ím vrstvám.

    Zákon I.:Ka?dé těleso setrvává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud není v důsledku síly, která na něj působí, nuceno tento svůj stav změnit.

    Zákon II.:Změna pohybu je přímo úměrná působící síle a děje se přímočaře ve směru, ve kterém tato síla působí.

    Zákon III.:Protikladem ka?dé akce je stejně velká reakce neboli vzájemné působení dvou těles si je v?dy rovno a je směřováno k opačným částem.

    Objevy Galileovy a Descartovy byly významné, a dokonce revoluční. Zůstalo v?ak na Newtonovy, aby z nich udělal provázaný systém. Klíčovým pojmem, který spojoval Galileův zákon zrychlení a Descartovu práci o srá?kách těles, byla gravitace, její? objev je jeho nejvýznamněj?ím vědeckým úspěchem.

    Newton nezačal přímo s gravitací, ale s jinou novou my?lenkou, a to s hmotností (m). Descartes hovořil o hybnosti jako o produktu tíhy a rychlosti, av?ak Newton si uvědomoval, ?e tíha je nepřesná a proměnlivá veličina ? věci jsou jinak tě?ké ve vodě ne? ve vzduchu. Newton dával přednost něčemu, co je přesněji dáno, co vyjadřuje mno?ství hmoty v předmětu ? a tuto veličinu označil jako hmotnost. Tím, ?e Newton nahradil Descartovu tíhu hmotností a tím, ?e pojal rychlost jako vektorovou veličinu, dospěl k nové definici hybnosti (m*v v určitém směru). Proto?e rychlost má v?dy určitý směr, potom pouhá změna směru vede ke změně hybnosti.

    Newton pak definoval veličinu síla jako to co způsobuje změnu hybnosti předmětu. Poté, co Newton převzal Galileův zákon setrvačnosti jako svůj první zákon pohybu, formuloval sám zákon druhý: síla je přímo úměrná změně hybnosti, kterou vyvolává. Co? se rovná tvrzení, ?e síla je přímo úměrná změně rychlosti. Proto?e změna rychlosti je toté? co zrychlení (a), je síla (F) přímo úměrná zrychlení. Čím vět?í hmotnost předmět má, tím vět?í je potřeba síla ke změně jeho hybnosti. Tím jsme dospěli ke známému vzorci F=m*a.

    Posledním je třetí zákon, který představuje největ?í skok vpřed. Newton jen? z Descartova zákona převzal tezi, ?e hybnost musí být zcela zachována, v něm ukázal, ?e kdykoli dojde k naru?ení pohybu tělesa, musí být naru?en pohyb jiného tělesa, aby tak byla hybnost zachována. Obě dvě naru?ení musí být stejně velká, ale opačného směru.

    Po vydání veledíla ochabuje Newtonova du?evní síla, projevuje se i jeho podivínství a dokonce se o něm rozneslo, ?e ze?ílel. Newton rozesílá svým přátelům a známým osobnostem nesmyslné a urá?livé dopisy a vzápětí jejich obsah odvolává. Roku 1688 je v?ak Newton zvolen do parlamentu. Newton se zabývá chemií, dokonce pí?e spis ?O povaze kyselin?, pracuje se rtutí a na základě své mechaniky kapalin zji??uje nejen tvar nebeských těles a Země, ale i tvar povrchu rotující kapaliny.

    Kdy? mu hrabě Montague, který má zájem o jeho neteř, nabízí místo inspektora v londýnské mincovně, Newton jako poslanec viděl ve srovnání s ostatními ubohost svého učitelského stavu neumo?ňující mu vystupovat na stejné úrovni jako poslanci, a proto místo přijal. Získal plat 1000-1200 liber ročně a nezávisle na tom také pový?ení do ?lechtického stavu.

    O Newtonovi ve třetím období jeho ?ivota je mo?no říci, ?e s velkou svědomitostí vykonával funkci mincmistra i prezidenta Královské společnosti, ale také ?e upustil od aktivního pěstování vědy. O tom, ?e i ve vysokém věku byl schopen velkých intelektuálních výkonů svědčí např. vynález jeho zrcadlového sextantu z r.1700. Dnes se přístroj nazývá Hadleyův sextant.

    Je?tě 2.března 1727 naposledy předsedá Královské společnosti, ačkoli ji? od r. 1722 trpí vá?nými chorobami: dnou, ledvinovými i ?lučníkovými kameny, velké problémy mu dělá chlad i ka?dý pohyb. V?echno přemáhá silou vůle a ulehá teprve tři dny před smrtí. Ta nastala v Kensingtonu v ranních hodinách 20.března 1727.

    Publikováno: 23.02.2003 v rubrice Ostatní
    Autor: Martin Zikmund
    Čtenářů: 152458
    Zdroj: Ondřej ?imek



     Hodnocení:  
    ruka_n.gif(117 b)   1    2    3    4    5    ruka_d.gif(119 b)
    hlasovalo: 315   průměr: 2.94
    Diskuze ke článku
    Datum   Jméno Předmět
    14.12.2012 08:39 Kokos Bla
    15.06.2010 07:55 kokodrilo predavac
    21.09.2009 16:08 Kecal Newtonův dalekohled
    8.09.2009 16:39 Monča Fyzikální web
    18.03.2009 12:26 jdy.kzfh fyzika
    11.12.2008 10:14 fgf hgf
    17.11.2008 16:35 DANIELA matika
    17.11.2008 16:34 DANIELA matika
    10.11.2008 18:19 KATZEN1
    22.09.2008 12:16 picus
    8.04.2008 16:10 Bára dlouhý je to!
    18.02.2008 16:09 lola http://www2.babajaga.pl
    9.12.2007 00:29 Petr Kulová vada čoček a zrcadel
    22.11.2007 11:21 Bajussssss
    13.11.2007 17:54 Lůca
    13.11.2007 17:35 Lůca
    18.10.2007 12:45 huijk kolos
    18.10.2007 12:45 huijk kolos
    18.06.2007 20:22 edzblhkxa zehai edzblhkxa zehai
    10.05.2007 17:08 kavka
    21.01.2007 13:11 ?árik Newtoňák
    4.01.2007 14:10 pusinka fyzika
    17.12.2006 17:38 hhhhhhhhhhhhhhhhuuuuuuuuu hhhhhhvvvvvvvvv
    24.11.2006 23:40 mon
    12.10.2006 17:03 baru
    4.10.2006 18:42 lípa isaac
    18.05.2006 12:25 komunista
    18.05.2006 12:21 pro DRTU
    18.05.2006 12:21 /m!nuS< Gute shos
    18.05.2006 12:18 fandys2
    18.05.2006 12:18 lol
    18.05.2006 12:17 Bori? Isaac
    18.05.2006 12:15 fandys
    18.05.2006 12:13 DreDa dost LOL a na PC
    13.12.2005 09:20 daniela

    Aktuální články:
    - Spalovací motor s odděleným spalovacím prostorem
    - James Prescott Joule
    - Isaac Newton
    - Archimédes
    - Jaderné elektrárny

    Nejčtenější články:
    - Isaac Newton
    - Motory
    - Blaise Pascal
    - James Prescott Joule
    - Jaderné elektrárny

    Download
    Nejnovější:
    - SPALOVACÍ MOTOR S ODDĚLENÝM SPALOVACÍM PROSTOREM - vynález
    - Elektromagnetismus
    - Sbírka pro 1.ročník
    - Vlnění 2
    - Jednoduché stroje
    Nejstahovanější:
    - Tě?i?tě
    - Pascalův zákon
    - Jednoduché stroje
    - SPALOVACÍ MOTOR S ODDĚLENÝM SPALOVACÍM PROSTOREM - vynález
    - Sbírka pro 1.ročník



    roh_levy_d.gif(133 b) roh_pravy_d.gif(123 b)