Rubriky:
Titulní stránka
Elektromagnetismus
Mechanika
Optika
Ostatní
Vesmír
Download
Vzkaz
Tabulka konstant
Test

Krátké zprávy:

Dlouhou dobu se na webu moc nového nestalo. Proto vás vyzývám jestli vy máte nějaký užitečný materiál, tak mi ho pošlete na mail I.F.O@seznam.cz a já ho umístim na web. Díky

Dne 22.2.2003 jsem spustil tyto www stránky. Doufám , že se budou všem líbit. a pomohou Vám k lepšímu porozumnění fyziky.

Anketa

Líbí se Vám nové stránky?

Ano	6925
Jsou dobré	5578
Trochu	5427
Ne	6381

James Watt

19. 1. 1736 Greenock u Glagowa ? 19. 8. 1819 Heathfield

Kdy? se v roce 1736 narodil loďaři a obchodníkovi s nautickými přístroji Jamesu Wattovi prvorozený syn, viděl v něm ??astný otec budoucího nástupce pro svůj podnik. Hor?í bylo jeho zklamání, kdy? zjistil, ?e samotářský James zůstává pozadu za svými vrstevníky. Práh obecné ?koly překročil a? v patnácti letech.

Pouhá dvě léta, která mladý James strávil ve ?kole, byla pro něho utrpením. ??asten se cítil jen v kruhu rodiny a svůj volný čas trávil v otcově dílně, kde měl svůj pracovní stůl s nářadím. Hodiny pozorně sledoval práci řemeslníků, učil se pracovat s dřevem a kovy, stavěl různé modely a poprvé se mu zde dostaly do rukou také námořní navigační přístroje opravované v otcově dílně.

Na vlastních nohou

Smrt matky znamenala pro osmnáctiletého Jamese první velkou a bolestnou ztrátu v jeho ?ivotě. Musel se rozloučit se svým domovem. Byl nejvy??í čas, aby začal pomý?let na budoucnost. Z Greenocku, malého městečka na skalnatém břehu Clydské zátoky, byl den cesty do Glasgowa, kde bydleli příbuzní Jamesowy matky. U nich strávil mladý Watt celý rok ve víře, ?e se zde vyučí mechanikem. Jediný městský mechanik, který se ?ivil jen příle?itostnými opravami optických, hudebních a rybářských strojů, nebyl Wattovi dobrým učitelem. Cenněj?í byla jeho přátelství s členy profesorského sboru na tamní univerzitě. Na jejich radu sedl roku 1755 do sedla vypůjčeného koně, aby za dvanáct dní dorazil do Londýna.

Tam se mu sna?il najít zaměstnání James Short, výrobce znamenitých zrcadlových dalekohledů. Po dlouhém hledání, za poplatek dvanácti guineí nastoupil jako jednoroční učeň u mistra Morgana, který byl pověstný přesnými matematickými přístroji. V jeho dílně byl Watt ve svém ?ivlu. ?iv z pouhých osmi ?ilinků týdně pracoval bez oddechu. Brzy se stal obdivuhodně zručným, kdy? se po roce učení vrátil do Glagowa.

Hlavní město Skotska nepřijalo Watta zrovna nejlépe. Podle tehdej?ích učebních řádů trvala učební doba sedm let. Po tu dobu musel učeň pracovat u mistra. Proto?e Watt nesplňoval tuto podmínku, nepovolila mu městská rada otevřít si vlastní mechanickou dílnu.

V jeho ?patné situaci mu opět pomohli jeho přátelé z univerzity. Svěřili mu opravu po?kozených hvězdářských přístrojů, které univerzita zdědila. Práce byla tak dokonalá, ?e univerzita neváhala a jmenovala Watta univerzitním mechanikem s právem svobodně pracovat v jejích zdech. Pracoval nejen pro univerzitu, ale také posílal některé své přístroje k prodeji do otcova závodu.

Časem při?el na to, ?e obchodování s drobným zbo?ím vyná?í, rozhodl se, ?e si otevře vlastní obchod. K tomu si na?el společníka, s ním? otevřel na Saltmarketu obchod s prodejem a opravou přístrojů a různého ozdobného kování.

Za parním strojem

Při jednom setkání Watta s přítelem Robinsonem padla náhodná zmínka o mo?nostech sestrojit silniční parovůz. Wattovi bylo tehdy třiadvacet let a v uhelných pánvích Cornwallu a severní Anglie pracovalo u? po desetiletí několik ohňových strojů s parním pohonem pump k čerpání důlních vod.

Watt, zaujatý nápadem svého přítele, se pokusil sestrojit parní stroj, ale proto?e se mu dílo nedařilo, vrátil se brzy ke svým dřívěj?ím zájmům.

O čtyři roky později přivezli Wattovi do dílny na univerzitě k opravě ?kolní model Newcomenova ohňového stroje. Zdánlivě jednoduchá oprava se brzy rozrostla ve slo?itý problém, který se nedal vyře?it bez důkladného studia vlastností páry. Watt, jen? se do té doby o parní stroje moc nezajímal, rázem a na celý ?ivot propadl kouzlu páry. Kdy? objevil příčinu závady a pochopil nedostatky přístroje, začal horečně pracovat na vlastní konstrukci výkonněj?ího a hlavně úsporněj?ího parního stroje. Na postavení modelu neměl v?ak dost peněz.

V té době zakládali někteří podnikatelé v Anglii uhelné doly a ?elezárny. Jednoho z nich z Birminghamu zaujal Wattův projekt natolik, ?e byl ochoten financovat jeho pokusy. Watt, který musel po smrti svého společníka zru?it dílnu a obchod, byl téměř bez prostředků. Proto přijal místo vedoucího in?enýra u společnosti pro stavbu Clydského průplavu.

Nakonec se mu podařilo postavit zku?ební model a v roce 1769 získal na svůj vynález první patent. Roebuck, který mu dal prostředky na stavbu modelu po?adoval od Watta dvě třetiny z prodeje parních strojů. Naléhal na něj, aby co nejdříve dokončil stavbu prvního velkého stroje. Z obavy před odcizením my?lenky pracoval Watt tajně na výrobě součástek ve své dílně na univerzitě. Roebuck slíbil, ?e nejslo?itěj?í součást ? parní válec ? zhotoví jeho ?elezárny. Po ?esti měsících práce stanul Watt v zoufalství nad výsledkem společného úsilí. ?patné odlitky ze ?elezáren zavinily úplné selhání stroje. Wattův neúspěch postihl citelně také Roebucka, kterého přivedly jeho podnikatelské plány brzy nato k úpadku.

Wattův stroj na dlouho osiřel. Čas plynul a sním také doba platnosti patentu, který mohl nést Wattovi u?itek jen tehdy, kdyby se jeho stroje vyráběli a prodávali.

V tě?ké du?evní depresi, po ztrátě man?elky svitla Wattovi opět jiskra naděje. Továrna v Birminghamu u? tehdy zaměstnávala na osm set dělníků a patřila k předním světovým výrobcům kovových knoflíků, spon, řetízků a různých ozdob. Velký zájem o zbo?í nutil roz?iřovat výrobu a hledat náhradu za dosavadní málo výkonná vodní kola, která poháněla stroje v jeho továrně. Sledoval Wattovi pokusy, a proto?e byl přesvědčen o výhodách jeho vynálezu získal ho pro podnik.

Konečně úspěch

Watt vytvořil s Boultnem ideální dvojici. Technický génius a odvá?ný obchodník, kterému se podařilo prodlou?it platnost Wattova patentu a začal stavět továrnu na výrobu Wattových strojů. Watt si byl dobře vědom toho, ?e jeho osud bude záviset na dokonalé funkci parního válce. Vyvrtání hladké vnitřní stěny byl tehdy nepřekonatelný problém. Shodou okolností byl zaveden přesný způsob vrtání dělových hlavní, který se dal pou?ít i pro něj. Díky tomu 1775 dokončil montá? dvou prvních parních strojů k pohonu dmychadla vysoké pece a druhý čerpal vodu v uhelných dolech. Tak Wattův originální nápad ? kondenzovat páru mimo parní válec a tím u?etřit mnoho tepelné energie ? slavil triumf. Stroje měly o dvě třetiny ni??í spotřebu paliva, továrna byla zavalena objednávkami, Watt byl ??astný, ale svůj vynález déle zdokonaloval.

Musí roztáčet kola

Wattovy stroje opatřené mohutným dvouramenným vahadlem se daly pou?ít jen tam, kde síla páry mohla působit v jednom směru na přímé dráze. My?lenka sestrojit univerzální parní stroj s rotačním pohybem nedávala Wattovi chvíli klidu. Proto?e ho předběhl James Pickard klikovým mechanizmem, vymyslel vtipně ře?ený planetový převod a dal si ho patentovat. Při?el na nápad vyu?ít k práci obou zdvihů ve válci a tím se zrodil dvojčinný parní stroj, který dával dvojnásobný výkon jako jednočinný, při stejných rozměrech. Kdy? k němu přidal později odstředivý regulátor otáček, neměl jeho stroj konkurenci. Parní stroj zcela zastínil vodní kolo, otevřel cestu k průmyslové výrobě a uvedl do pohybu kola průmyslové revoluce.

Publikováno: 23.02.2001 v rubrice Ostatní
Autor: Martin Zikmund
Čtenářů: 52229
Zdroj: Info < info.gym@atlas.cz >