![]() ![]()
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rubriky:
Krátké zprávy:
|
![]() ![]() Akumulátory
Akumulátor je elektrochemický zásobník el. energie, který je mo?no opakovaně nabíjet. Při nabíjení akumulátoru ?přes? jeho elektrody se elektrická energie mění na chemickou, při vybíjení se opět uvolňuje el. energie. Akumulátory existují pouze pro stejnosměrný proud. Poskytují proud nezávisle na elektrické síti a umo?ňují vyrovnávání proudových ?piček (nouzové agregáty - technická zařízení k rychlému záskoku elektrického zásobování při výpadku veřejné sítě. Vět?inou jsou to generátory se spalovacím motorem, který se automaticky nastartuje.). Stav nabití akumulátoru se kontroluje stanovením hustoty elektrolytu. Hustota kyseliny nabitého akumulátoru je 1,26 g*cm-3 a? 1,28 g*cm-3, u vybitého a. klesá na 1,15 g*cm-3. Sériovým zapojením několika článků za sebou do baterie se znásobuje napětí, paralelní zapojení (vedle sebe) zvy?uje kapacitu. Doposud nejpou?ívaněj?í je olověný akumulátor, vynalezený 1859 Francouzem Gastonem Planté. Jeho základem jsou desky zhotovené z inertního nosiče, který je upraven do tvaru mří?ky, aby měl co největ?í povrch. Na mří?ku se naná?í pasta tvořená síranem olovnatým a kyselinou sírovou, která se pou?ívá i jako elektrolyt (20% roztok). Desky jsou odděleny tzv. separátorem, který je zhotoven ze skelné vaty a obsahuje dal?í příměsi. Pokud k elektrodám připojíme zdroj stejnosměrného elektrického proudu, na katodě se bude vylučovat tmavo?edé olovo a na anodě se bude vytvářet vrstvička červenohnědého oxidu olovičitého. Tímto způsobem vznikne soustava, kterou lze po odpojení zdroje stejnosměrného elektrického proudu vyu?ít jako galvanický článek. Jeho napětí je 2 V. Oxidačně redukční děje probíhající při nabíjení a vybíjení olověného akumulátoru: PbO2 + Pb + 2H2SO4 ? 2PbSO4 + 2H2O vybíjení, opačným směrem nabíjení Kapacita činí při men?ích provedeních 1?100 Ah, u velkých a? přes 10 000 Ah. Nevýhodou olověného akumulátoru je jeho velká hmotnost, předností stálost napětí a malý vnitřní odpor. U ocelového akumulátoru (nikl-?elezný nebo nikl-kadmiový akumulátor označovaný také jako Edisonův akumulátor) je elektrolytem 21 % hydroxid draselný. Elektrodami jsou hydroxid niklitý a ?elezo, popř. kadmium. Napětí článku je 1,2 V; kapacita odpovídá kapacitě olověného akumulátoru. Přednosti ocelového akumulátoru jsou mechanická a elektrická robustnost, odolnost proti nárazu. Zvlá?tní formou jsou plynotěsné ocelové akumulátory v miniaturním provedení jako knoflíkové články s kapacitou a? 20 mAh. Skládají se z nádobky (kladný pól) a víčka (záporný pól), elektrolyt je v pastovité podobě nebo nasáknut v porézní látce. Jsou pou?itelné v libovolné poloze. Plynotěsné ocelové akumulátory se pou?ívají v malých přenosných přístrojích v?eho druhu. Pouze čtvrtinovou hmotnost při stejné kapacitě má ve srovnání s olověným akumulátorem stříbro-zinkový akumulátor, jeho? pou?ití je poněkud omezeno vysokou cenou a men?í ?ivotností, častěji se uplatňuje v miniaturní podobě a ve speciálních případech. Akumulátory typu kov-vzduch se zvlá?tě vysokou specifickou kapacitou by se po dal?ím vývoji mohly uplatnit jako zásobníky energie pro elektrické dopravní prostředky s vět?ím dosahem ( elektrická vozidla). Nově vyvíjený akumulátor (sodíko-sírový) pracuje s tekutým sodíkem jako anodou a sírou jako katodou. Při provozní teplotě kolem 300 °C putují sodíkové ionty elektrolytem ke katodě a vytvářejí tam natriumpolysulfid (sulfid sodný). Provozní napětí se pohybuje kolem 1,9 V, hustota energie dosahuje s hodnotou 0,4 Wh/kg, co? je desetinásobek hustoty olověného akumulátoru. Zkou?í se pou?ití u elektromobilů.
|
Aktuální články:
Nejčtenější články:
Download Nejnovější:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() ![]() |